Počátek vesmíru
Vědci věří, že náš vesmír začal existovat při jediné obrovské explozi energie a světla, kterou nyní označujeme jako velký třesk. Byl to počátek všeho, co existuje. Počátek existence vesmíru, počátek existence prostoru a dokonce počátek samotného času.
Odkud se tady vzal vesmír?Nic, co dnes pozorujeme, před tímto okamžikem neexistovalo.
Vznik toho všeho navíc způsobilo něco, co stálo mimo čas,
mimo prostor a mimo hmotu. Fakt, že náš vesmír má počátek
a neexistoval vždy, představuje pro nevěřící vědce závažný problém.
Jsou si vědci teorií velkého třesku jistí? Celkem ano. Koncem 20. let 20. století astronom Edwin Hubble pomocí svého dalekohledu zjistil, že se galaxie (některé z nich vzdálené miliony světelných let) od sebe navzájem vzdalují neuvěřitelnou rychlostí. Nezpůsobovala to žádná síla, která by je od sebe odháněla. Spíše se stále pohybovaly v důsledku prvotní exploze z jediného bodu vzniku.
V tomto bodě vzniku byla veškerá hmota vesmíru stlačena do jediného bodu s nekonečnou hustotou… do prostoru menšího než jediný atom“[1]. Pak během kosmické exploze – velkého třesku – vznikl vesmír. Steven Weinberg, laureát Nobelovy ceny za fyziku, uvádí další popis: „Asi za setinu sekundy, v nejranějším okamžiku, o němž můžeme s jistou věrohodností mluvit, byla teplota vesmíru asi sto miliard (1011) stupňů. Je to teplota mnohem vyšší než uvnitř i těch nejteplejších hvězd, tak vysoká, že žádné částice běžných látek, molekuly, atomy, ba ani jádra atomů nemohly držet pohromadě.“[2] Pokračuje: „Vesmír byl plný světla.“
To až nápadně připomíná slova: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. … I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.“[3] Vše vzniklo ne z hmoty, ale ze slov. Z pronesených slov: „Budiž světlo.“
Když se podíváte do posvátných textů všech hlavních náboženství, zjistíte, že jen Bible popisuje to, co objevili vědci: došlo k explozi světla a vznikl náš vesmír… z vnějšku samotného našeho vesmíru. Spolu s tím vznikl i prostor, hmota a čas. Byl to jediný počátek všeho. V 1. knize Mojžíšově opakovaně čteme: „Bůh řekl…“ a pak „A stalo se.“
Mohl náš vesmír vzniknout jen pomocí fyzikálních zákonů, jako gravitace, elektromagnetismu, rychlosti světla atd.? Ne, protože tyto věci ještě neexistovaly. Fyzikálním zákonům dal vzniknout až sám počátek existence samotného vesmíru.
Počátek vesmíru – vznik v singularitěAstrofyzik Robert Jastrow, který sám sebe označuje za agnostika, prohlásil: „Sémě všeho, co se odehrálo ve vesmíru, bylo zaseto v prvním okamžiku; každá hvězda, každá planeta a každá živá bytost ve vesmíru vznikla jako výsledek událostí, které byly do pohybu uvedeny v okamžiku kosmické exploze. Byl to doslova okamžik stvoření… Vesmír vznikl v jediném záblesku a my nedokážeme zjistit, co to způsobilo.“[4] Jak již bylo řečeno, tento závěr musí nevěřící vědce znepokojovat. Pozorovat reakci a nebýt schopní zdokumentovat příčinu je znepokojivé.
Jastrow uzavírá: „Pro vědce, který žije ve víře v moc rozumu, končí příběh jako špatný sen. Šplhá na horu poznání; zrovna se chystá zdolat nejvyšší vrchol; a když se konečně vyšvihne na poslední skálu, uvítá ho skupinka teologů, kteří tam sedí už celá staletí.“[5]
Představte si, jakou úlevu musela vědcům přinést myšlenka, kterou v roce 1948 začali propagovat Hermann Bondi, Thomas Gold a Fred Hoyle. Tato teorie se stala známou jako teorie ustáleného stavu vesmíru a tvrdí, že vesmír je nekonečně starý. Nebyl proto zapotřebí stvořitel ani příčina.
Důkazy pro to, že se teorie ustáleného stavu vesmíru mýlíV roce 1960 však teorie ustáleného stavu vesmíru utrpěla ničivou ránu. Dva radiotechnici z Bellových laboratoří (Arno Penzias a Robert Wilson) tehdy objevili záhadné rádiové záření, které přicházelo z vesmíru. Přicházelo rovnoměrně ze všech směrů. Když vědci změřili teplotu tohoto záření, byl jeho zdroj potvrzen. Toto záření neexistovalo vždy a nepřicházelo ani pouze z jedné části vesmíru. Pochází z tohoto jediného okamžiku vzniku v singularitě.
V roce 1996 družice NASA Cosmic Background Explorer (COBE) potvrdila to, že prvotní záření kosmického pozadí, tzv. reliktní záření, ukazuje na to, že vesmír vznikl v průběhu prvotní exploze. Potvrzuje to i procentuální zastoupení množství vodíku, deuteria, helia a lithia, které dnes ve vesmíru existuje.
Najdou se stále vědci, kteří by se pokoušeli popřít důsledky a dopad teorie velkého třesku? Ano. Najdou se vědci, kteří se nechtějí spokojit s: 1) neznámou příčinou nebo 2) závěrem, že touto příčinou je Bůh. Hledají proto třetí možnost.
Další pokusy o vysvětlení počátku vesmíruJak tedy tito vědci vysvětlují počátek celého našeho vesmíru, energie, času a prostoru?
Pokoušejí se prostě popřít základní premisu, na které spočívá věda: že vše, co začíná existovat, musí mít příčinu.
Fyzik Victor Stenger říká, že vesmír možná existuje „bez příčiny“ a mohl „vzniknout jen tak z ničeho“[6]. Toto stanovisko zaujímal i filozof Bertrand Russell v debatě o existenci Boha. Řekl: „Vesmír tady prostě je, a to je všechno.“[7]
Je jedna věc tvrdit, že něco je věčné, a proto není potřeba žádná příčina. Ovšem něco úplně jiného je vědecky pozorovat vznik něčeho, okamžitý počátek něčeho, a pak říct, že to nemělo žádnou příčinu.
Dokonce i David Hume, jeden z nejskeptičtějších filozofů v dějinách, považoval tento postoj za směšný. Ani při všem svém skepticismu Hume nikdy nepopíral příčinnost. V roce 1754 Hume napsal: „Nikdy jsem netvrdil něco tak absurdního, jako že něco mohlo vzniknout bez příčiny.“[8]
Počátek vesmíru – vědecké potvrzeníČistě vědecká zjištění soustavně ukazují k jednomu závěru: vesmír měl počátek v jediném okamžiku velké exploze, kdy vzniklo vše, co známe – vesmír, čas, prostor, přírodní zákony, které pozorujeme. Pokud jste si někdy říkali, že byste rádi uvěřili v Boha, ale nechtěli jste to udělat, pokud by to bylo v rozporu se známými vědeckými fakty, pak vám věda nabízí důvod věřit, že Bůh existuje a prostřednictvím své moci stvořil celý vesmír a vše v něm.
Je logické dojít k závěru, že Bůh, který existuje od počátku, je věčný a stojí mimo čas, stvořil čas. Bůh, který je přítomen všude a není možné ho omezit prostorem, vytvořil prostor. Bůh, který má duchovní a nehmotnou podstatu a stojí mimo hmotu, je zdrojem našeho vesmíru a všeho, co je existuje. To je to poselství, které se otevřeně opakuje v celé Bibli.
„K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.“[9]
„Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno.“[10]
Bible říká, že Bůh stvořil zemi proto, aby byla obývána – počítal s námi už od samotného začátku. Vdechl lidem svůj dech života a krátkou dobu pobytu na zemi, jejímž cílem je hledat a nalézt ho. Pokud Boha nepoznáme, zcela nám unikne smysl naší existence. Kdo by měl lépe znát důvod pro to, proč tady jsme, než Bůh?
Chcete poznat Tvůrce vesmíru? Slibuje nám toto: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“[11] Pokud budeme Boha hledat a chtít poznat, slibuje: „Dám se vám nalézt.“[12]
Říká také: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne.“[13]
Máme příležitost poznat Boha, který stojí za počátkem vesmíru. ____________________________________________________________________________
Části tohoto stručného článku popisujícího vznik vesmíru jsou převzaty a upraveny z knihy Dineshe D’Souzy What’s So Great about Christianity, Regnery Publishing, Inc., 2007, kap. 11.
1. Dinesh D’Souza, What’s so Great about Christianity (Regnery Publishing, Inc.; 2007), str. 118.
2. Steven Weinberg, První tři minuty. Moderní pohled na počátky vesmíru. (Praha: Mladá fronta, 1998); str. 12.
3. 1. Mojžíšova 1,1 a 3.
4. Robert Jastrow, „Message from Professor Robert Jastrow“, LeaderU.com; 2002.
5. Robert Jastrow, God and the Astronomers (Readers Library, Inc., 1992)
6. Victor Stenger, „Has Science Found God?“ (Free Inquiry, sv. 19, č. 1), 2004
7. Bertrand Russell a Frederick Copleston, „The Existence of God,“ in John Hick, red., The Existence of God (New York: Macmillan, 1964), str. 175
8. J. Y. T. Greid, red., The Letters of David Hume (Oxford: Clarendon Press, 1932), str. 187
9. Izajáš 40,26
10. Žalm 148,5
11. List Jakubův 4,8
12. Jeremjáš 21,14
13. Jeremjáš 9,23-24
(úvaha převzata ze stránek www.everystudent.cz; použito se svolením)
|
|
|
