Kde je Bůh, když dojde k tragédii?
Kde můžeme najít vnitřní sílu, která nám pomůže čelit strachu, neštěstí, pohromám a zármutku? V čem přesně se můžeme na Boha spolehnout? Do jaké míry se můžeme spolehnout na to, že Bůh bude s námi? Můžeme se na něj vůbec obrátit… ať už v době krize, nebo v dobách poměrného klidu?
Tragédie, neštěstí, zármutek: Kde je Bůh?Bůh je Stvořitel vesmíru, který touží po tom, abychom ho poznali. Právě proto jsme všichni tady. Přeje si, abychom spoléhali na jeho sílu, lásku, spravedlnost, svatost a soucit a abychom je také prožívali. Proto říká všem, kdo jsou ochotni přijít: „Pojďte ke mně…“ (Matouš 11,28).
Bůh na rozdíl od nás ví, co se stane zítra, příští týden, příští rok i v příštím desetiletí. Říká: „Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já. Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo.“ (Izajáš 46,9-10). Ví, co se stane ve světě. A co je ještě důležitější, ví, k čemu dojde ve vašem životě, a je ochoten stát při vás, pokud se rozhodnete dát mu ve svém životě místo. Říká, že může být „naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená“ (Žalm 46,2). Musíme však vynaložit upřímnou snahu a hledat ho. „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem,“ říká dále (Jeremjáš 29,13).
To ovšem neznamená, že ti, kdo znají Boha, uniknou těžkostem. Tak to není. Když v důsledku teroristického útoku lidé trpí a umírají, bývají mezi nimi i ti, kdo znají Boha. Existuje však vnitřní mír a vnitřní síla, které pramení z Boží přítomnosti. Jeden z Ježíšových následovníků vysvětluje: „Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi“ (2. Korintským 4,8-9). Realita nám říká, že nás v životě budou potkávat problémy. Pokud však jimi budeme procházet s tím, že známe Boha, dokážeme se na ně dívat z jiného úhlu a podle toho na ně také reagovat, a to se silou, která nebude pocházet z nás samotných. Žádný problém není takový, aby ho Bůh nedokázal zdolat. Bůh je větší než všechny problémy, které by nás mohly potkat, a my na ně nejsme sami.
Boží slovo nám říká: „Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají“ (Nahum 1,7). A dále: „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je“ (Žalmy 145,18-19). Ježíš Kristus řekl svým následovníkům tato slova útěchy: „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců“ (Matouš 10,29-30). Pokud se skutečně obrátíte k Bohu, bude se o vás starat jako nikdo jiný, a tak, jak by to nikdo jiný nedokázal.
Tragédie, neštěstí, zármutek: Naše svobodná vůleBůh vybavil člověka schopností rozhodovat se. To znamená, že nás nenutí, abychom s ním navázali vztah. Dovoluje nám, abychom ho odmítli a dopouštěli se nejrůznějšího zla. Mohl nás donutit, abychom se chovali láskyplně. Mohl nás donutit, abychom byli dobří. Ale jaký vztah bychom s ním pak mohli mít? Nebyl by to vlastně vůbec vztah, ale vynucená, plně ovládaná poslušnost. Místo toho však obdařil lidstvo důstojností svobodné vůle.
Samozřejmě z hloubi duše voláme: „Ale Bože, jak jsi mohl dopustit tak hroznou katastrofu?“ Jak by ale měl Bůh podle nás jednat? Chtěli bychom, aby ovládal činy lidí? Kolik smrtí by měl dovolit v případě teroristického útoku? Bylo by nám milejší, kdyby Bůh omezil počet zavražděných na stovky? Nebo bychom byli raději, aby připustil, že zemře nanejvýš jeden člověk? Jenže kdyby Bůh zabránil byť jen jediné vraždě, už by neexistovala svoboda rozhodování. Byli bychom jen celoplanetární loutkové divadlo.
Tragédie, neštěstí, zármutek: Náš světTato planeta není bezpečné místo. Někdo nás může zastřelit. Nebo nás může srazit auto. Nebo by se mohlo stát, že budeme muset vyskakovat z budovy, na kterou zaútočili teroristé. A v tomto drsném prostředí, kterému se říká planeta Země a kde se lidé ne vždy řídí Boží vůlí, nás může potkat řada dalších věcí.
Bůh ovšem není vydán lidem na milost. Právě naopak. Naštěstí jsme my odkázáni na tu jeho. Na milost Boha, který stvořil vesmír s bezpočtem hvězd, a to tak, že prostě pronesl slova: „Buďte světla na nebeské klenbě“ (1. Mojžíšova 1,14). Vládne neomezenou mocí a moudrostí. I když nám může připadat, že nemáme šanci určitý problém zvládnout, máme neobyčejně schopného Boha, který nám připomíná: „Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného?“ (Jeremjáš 32,27). Nějak dokáže zachovat svobodu hříšných lidských bytostí, a přesto vykonat svou vůli. Můžeme čerpat útěchu ze skutečnosti, že bude-li náš život podřízen jemu, budeme se moci spoléhat na slova: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“ (List Jakubův 4,6).
Strach, neštěstí, katastrofa: Kde je Bůh teď?Mnozí z nás - vlastně všichni - se občas rozhodneme bránit Bohu v tom, aby naplnil své záměry. Ve srovnání s jinými lidmi, a určitě s teroristy, si můžeme připadat jako slušní, hodní lidé. Ale chceme-li být v srdci naprosto upřímní, musíme si přiznat, že kdybychom se měli postavit tváří v tvář Bohu, museli bychom to udělat s vědomím své vlastní hříšnosti. A když se začneme na Boha obracet v modlitbě, nezaskočí a nezaráží nás snad vědomí, že Bůh dobře ví o našich myšlenkách, činech a sobectví? Svým životem a jednáním jsme se Bohu odcizili. Často si žijeme, jako bychom dokázali život docela dobře zvládat bez něho. Bible říká: „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou“ (Izajáš 53,6).
A výsledek? Náš hřích nás odděluje od Boha a to má ještě dalekosáhlejší dopad než jen na tento život. Trestem za náš hřích je smrt neboli věčné oddělení od Boha. Bůh však zajistil cestu, jak můžeme získat jeho odpuštění a poznat ho.
Vnitřní síla díky Boží lásceBůh přišel na zem, aby nás zachránil. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen“ (Jan 3,16-17).
Bůh zná bolest a utrpení, které nás potkávají v tomto světě. Ježíš opustil jistotu a bezpečí svého domova a vstoupil do drsného prostředí, ve kterém žijeme my. Býval unavený, míval hlad a žízeň, zažil, jak ho cizí lidé očerňovali a rodina a přátelé se k němu nechtěli hlásit. Ježíš však zažil něco mnohem horšího než každodenní starosti. On, Boží Syn, na sebe v podobě člověka dobrovolně vzal všechny naše hříchy a zaplatil za ně svou smrtí. „Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život“ (1. list Janův 3,16). Podstoupil mučení, pomalou a potupnou smrt ukřižováním, aby nám mohlo být odpuštěno.
Ježíš předem oznámil, že bude ukřižován a že tři dny po své smrti vstane z mrtvých, a dokáže tak, že je Bohem. Neřekl, že se jednoho dne vrátí v novém převtělení. (Kdo by to ostatně poznal, kdyby k něčemu takovému došlo?) Tvrdil, že se třetí den po svém pohřbu ukáže ve své tělesné podobě lidem, kteří ho viděli umírat. Třetího dne byl jeho hrob nalezen prázdný a mnozí lidé dosvědčili, že se s ním po jeho vzkříšení setkali.
Teď nám nabízí věčný život. Není to něco, co bychom si museli zasloužit. Je to dar, který nám Bůh nabízí a který dostaneme, když ho požádáme, aby vstoupil do našeho života. „… darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši“ (Římanům 6,23). Když se odvrátíme od svého hříchu a obrátíme se k Bohu, dostaneme Ježíšovým prostřednictvím dar věčného života. Je to dosti prosté: „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život“ (1. list Janův 5,11-12). Chce vstoupit do našeho života.
Vnitřní síla díky Božímu plánuA co nebe? Bible říká, že Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ (Kazatel 3,11). Možná to znamená, že v hloubi srdce víme, jak by mohl vypadat lepší svět. Smrt lidí, které máme rádi, nám jasně říká, že s tímto životem i se světem je něco silně v nepořádku. Někde hluboko v duši víme, že musí být lepší místo k životu, kde nebudou srdcervoucí trápení a bolest. A Bůh skutečně má lepší místo, které nám nabízí. Bude to úplně nový systém, kde se bude neustále uskutečňovat jeho vůle. V tomto světě Bůh setře lidem každou slzu s očí. „A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude…“ (Zjevení 21,4). A Bůh bude prostřednictvím svého Ducha přebývat ve svém lidu takovým způsobem, že lidé už nikdy nezhřeší (Zjevení 21,27; 1. Korintským 15,28).
Události jako teroristický útok jsou hodně zlé. Odmítnout věčný vtah s Bohem, který nabízí Ježíš, je však ještě horší, a to nejen z pohledu věčného života. Žádný vztah v tomto životě se totiž nemůže srovnávat s osobním poznáním Boha. Dává našemu životu smysl, je zdrojem útěchy, poskytuje nám moudrost v dobách zmatku, je pro nás silou a nadějí. „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu“ (Žalmy 34,9).
Někteří lidé říkají, že Bůh je prostě berlička. Ale nejspíš je to ta jediná spolehlivá, kterou všichni potřebujeme.
Ježíš řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,27). Ti, kdo se na něho v životě spoléhají, jak říká, staví svůj život na skále (Matouš 7,24-25). Ať už vás v tomto životě potká jakákoli krize, díky němu zůstanete silní.
Vnitřní síla díky Božímu SynuJežíše můžete přijmout do svého života třeba hned teď. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12). Právě prostřednictvím Ježíše Krista se můžeme vrátit k Bohu. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14,6). Nabízí: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu…“ (Zjevení 3,20).
Třeba hned teď můžete pozvat Boha, aby vešel do vašeho života. Můžete to udělat modlitbou. Modlitba je upřímný rozhovor s Bohem. I teď se můžete na Boha obrátit a říct mu - pokud si to skutečně přejete - něco v tomto smyslu:
„Bože, v srdci jsem se od tebe odvrátil, ale teď to chci změnit. Chci tě poznat. Chci do svého srdce přijmout Ježíše Krista a do svého života jeho odpuštění. Nechci už být od tebe oddělený. Buď Bohem mého života od této chvíle už napořád. Děkuji ti, Bože.“
Pozvali jste Boha do svého života? Pokud ano, můžete se těšit na spoustu věcí. Bůh slibuje, že poznání jeho samotného povede k tomu, že vám život bude přinášet větší uspokojení (Jan 10,10). Kde je Bůh? Slíbil, že bude přebývat ve vás (Jan 14,23). A dal vám věčný život (1. list Janův 5,11-13).
Ať se ve světě kolem vás bude dít cokoli, Bůh je ochoten stát při vás. I když se lidé neřídí tím, co by si Bůh přál, on dokáže použít i strašlivých situací a stejně uskutečnit svůj plán. To, co se ve světě děje, má totiž v konečném důsledku pod kontrolou. Pokud mu patříte, můžete se spolehnout na jeho slib: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Římanům 8,28). Ježíš řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! …Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jan 14,27 a 16,33). Slíbil, že nás nikdy neopustí a nikdy se nás nezřekne (Židům 13,5).
Abyste mohli stále více poznávat Boha a jeho vůli pro svůj život, přečtěte si z Bible Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo evangelium.
(úvaha převzata ze stránek www.everystudent.cz; použito se svolením)
|
|
|
