Sex a hledání intimity
A co naše srdce? Existuje klíč ke skutečné lásce a intimitě? Zkuste to zjistit…
Dick PurnellDoktor Henry Brandt popisuje v článku pro časopis Collegiate Challenge určitý syndrom, vzorec chování, se kterým za ním dvojice přicházejí. „Ze začátku byl sex vzrušující,“ říkají. „Pak jsem začal mít divný pocit ze sebe a za nějakou dobu ze svého protějšku. Začali jsme se přít a hádat a nakonec jsme se rozešli. Teď jsme nepřátelé.“
Tomuto syndromu se říká syndrom rána poté. Probudíme se a zjistíme, že intimita se nedostavila. Sexuální vztah nás už neuspokojuje, a nakonec skončíme s něčím, co jsme vůbec nechtěli. Zůstanou jen dva soběstřední lidé, kteří hledají vlastní uspokojení. Prvky opravdové lásky a důvěrného vztahu není možné získat „okamžitě“, takže se člověk ocitne ve stavu nerovnováhy a hledá harmonii.
Intimita neznamená jen intimitu tělesnouŽivot každého z nás má pět významných součástí. Tělesnou, citovou, myšlenkovou, společenskou a duchovní. Všech pět má fungovat ve vzájemném souladu. Při hledání důvěrného vztahu chceme najít řešení „ještě dnes“, nebo pokud možno včera. Jeden z našich problémů spočívá v tom, že chceme okamžité uspokojení. Když není naše potřeba důvěrnosti ve vztahu naplněna, hledáme okamžité řešení. A kde se ho snažíme najít? V tělesné, myšlenkové, společenské, citové nebo duchovní oblasti? V té tělesné. Je snazší být s někým na důvěrné úrovni v tělesné oblasti než v kterékoli z těch zbývajících čtyř. Tělesné intimity můžete s osobou opačného pohlaví dosáhnout za hodinu nebo za půl – záleží jen na síle nutkání a okolnostech. Ale brzy zjistíte, že sex může být jen dočasné uspokojení povrchní touhy. Existuje mnohem důležitější potřeba, která zůstává nenaplněna.
Co dělat, když se vzrušení okouká a čím častěji máme sex, tím méně se nám líbí? Začneme pro to v duchu hledat omluvy a říkat si: „Jsme zamilovaní. Ne, chci říct, jsme opravdu zamilovaní.“ Ale stejně si připadáme provinile a nejsme spokojení. Na vysokých školách potkávám mladé muže a ženy, kteří hledají důvěrný vztah a přecházejí od jednoho vztahu ke druhému s nadějí, že „tentokrát to bude ono a tentokrát najdu vztah, který vydrží“. Jsem přesvědčený, že to, o co nám ve skutečnosti jde, není sex. To, po čem doopravdy toužíme, je intimita.
Slovo intimita získalo v dnešní době sexuální konotaci. Ale zahrnuje mnohem víc než jen sex. Týká se všech dimenzí našeho života – samozřejmě té tělesné, ale také společenské, citové, myšlenkové a duchovní stránky. Intimita znamená sdílení celého života. A nezatoužili jsme my všichni dříve nebo později po vzájemné blízkosti, po jednotě, po tom, abychom mohli svůj život cele sdílet s někým jiným?
Co nás na lásce děsí?Marshall Hodge napsal knihu nazvanou Your Fear of Love (Váš strach z lásky). „Toužíme po chvílích vyjádření lásky, blízkosti a něhy,“ říká v ní, „ale v klíčovém okamžiku se často stáhneme. Bojíme se blízkosti. Bojíme se lásky.“ Hodge později vysvětluje: „Čím více se k někomu přiblížíte, tím je větší potenciál pro bolest.“ Právě strach z bolesti mnohdy stojí v cestě k dosažení skutečné intimity.“
Po přednášce na jedné univerzitě za mnou přišla dívka a řekla mi: „Musím si s vámi popovídat o svých problémech s chlapci.“ Posadili jsme se a ona mi začala líčit svá trápení. „Dělám teď všechno pro to, aby mi už nikdo nemohl ublížit,“ prohlásila. „Jinými slovy děláte všechno pro to, abyste už nemohla nikdy milovat.“ Myslela, že jsem ji špatně pochopil, a tak pokračovala: „Prostě jenom nechci, aby mi někdo ještě někdy ublížil. Nechci ve svém životě další bolest.“ „Přesně tak,“ odpověděl jsem. „Nechcete ve svém životě lásku.“ Ono totiž neexistuje nic takového jako „bezbolestná láska“. Čím jsme si s někým blíž, tím větší je potenciál pro bolest.
Řekl bych, že i vám se (podobně jako zhruba 100 % obyvatel zeměkoule) stalo, že vám někdo ve vztahu ublížil. Otázkou je, jak s tím zraněním naložíte. Mnoho lidí, kteří chtějí nějak zamaskovat bolest, vysílá takzvaný „dvojitý signál“. Říkáme dotyčnému či dotyčné: „Víš, chci, aby ses ke mně přiblížil. Chci milovat a být milován… ale počkej. Už mi kdysi ublížili. Nechci se na tohle téma bavit. Nechci takové věci slyšet.“ Stavíme kolem svého srdce zdi, aby je chránily před kýmkoli zvnějšku, kdo by se chtěl dostat dovnitř a ublížit nám. Ale tatáž zeď, která zadržuje ostatní venku, nás drží zavřené uvnitř. A k čemu to vede? Zavládne tam samota – a skutečná láska a intimita nemají šanci.
A co kdybyste prožívali takovouto lásku?Láska je víc než emoce, mnohem více než jen příjemný pocit. Naše společnost ale vzala to, co Bůh řekl o lásce, sexu a intimitě, a udělala z toho pouhé city a pocity. V Bibli Bůh popisuje lásku velice podrobně, zejména ve 13. kapitole 1. listu Korintským. Abyste dokázali ocenit plnou váhu Boží definice lásky, dovolte mi podat 4. - 7. verš následujícím způsobem: Nakolik by naplnilo vaše potřeby, kdyby vás ten druhý miloval tak, jak by vás měl podle Božího přání milovat? - Kdyby na vás reagoval s trpělivostí, laskavostí a nezáviděl vám?
- Kdyby se nevychloubal a nebyl domýšlivý?
- A kdyby nejednal nečestně a nehledal svůj prospěch a nedal se vydráždit?
- A kdyby nepočítal křivdy?
- A kdyby neměl radost ze špatnosti, ale vždycky se radoval z pravdy?
- A kdyby jeho láska vydržela všechny konflikty, věřila, měla naději a vytrvala, ať se děje cokoliv?
Takhle definuje Bůh lásku, kterou bychom podle jeho přání měli ve vztazích prožívat. Určitě jste si všimli, že takováto láska je zaměřená na toho druhého. Místo, aby se starala o vlastní blaho, lásku dává. Ale je tu jeden problém. Kdo dokáže podle tohoto ideálu žít?
Abychom dokázali takto milovat, musíme se cítit milovániAbychom mohli prožívat takovouto lásku ve vztazích, musíme nejprve prožívat Boží lásku k nám. Člověk nedokáže takovouto lásku důsledně projevovat, když nezažil, jak ho někdo tímto způsobem miluje. Bůh, který vás zná a ví o vás všechno, vás miluje dokonale.
Prostřednictvím dávného proroka Jeremjáše nám říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství“ (Jeremjáš 31,3). Takže Boží láska k vám se nikdy nezmění.
Bůh nás miluje tolik, že dovolil, aby byl Ježíš Kristus ukřižován za naše hříchy a umožnil tak, abychom od nich mohli být očištěni. V Bibli čteme: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Když se obrátíme k Bohu a přijmeme jeho odpuštění, začneme prožívat jeho lásku.
Bůh nám říká: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. list Janův 1,9). Bůh nám naše hříchy nejen odpouští, ale zapomíná na ně a očišťuje nás.
Jaké to je, být tímto způsobem milován?Bůh nás bude dál milovat, ať se stane cokoli. Mnoho vztahů skončí, když se u jednoho z dvojice něco změní, například vinou úrazu s trvalými následky nebo ztráty finančního zabezpečení. Boží láska ale není založena na našem vzhledu nebo na tom, kým jsme.
Jak jste si možná všimli, Boží představa lásky se diametrálně liší od toho, co je láska podle představ naší společnosti. Dovedete si představit vztah, ve kterém by vládl tento druh lásky? Bůh nám jednoduše říká, že jeho odpuštění a láska jsou nám k dispozici na požádání. Je to jeho dar pro nás. Když ale tento dar odmítneme, sami si odřízneme cestu ke skutečnému naplnění, opravdové intimitě a pravému smyslu života.
Boží láska poskytuje odpověď. Stačí jen reagovat vírou a rozhodnutím odevzdat svůj život Bohu. Bible o Ježíši říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12). Bůh poslal svého Syna, Ježíše, aby zemřel místo nás. Tím ale příběh neskončil. Třetí den vstal Ježíš z mrtvých a jako Bůh žije dál a chce vložit svou lásku do našeho srdce. Když ho přijmete, budete žasnout nad tím, co dokáže udělat ve vašem životě a vašich vztazích.
Boží slovo nám říká: „Kdo věří v [Božího] Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává“ (Jan 3,36). Bůh pro nás chce život, a to nejen pro současnou dobu, ale pro věčnost. Když se rozhodneme ho odmítnout, znamená to, že si sami poneseme následky hříchu, tedy smrt a věčné oddělení od Boha.
Co nám to přinese, když poznáme Boží lásku?Právě přijetí Ježíše Krista – to že ho pozveme do svého života a začneme mu důvěřovat – uvádí náš život do rovnováhy. Víra v Boha dává volný průchod Božímu odpuštění. Už se není třeba skrývat, není třeba dál chodit svou vlastní cestou. Bůh je přímo tady s námi. Máme s ním pokoj. Když mu začneme věřit a spoléhat se na něj, vstoupí do našeho života a naváže s námi důvěrný vztah. Jeho odpuštění je tu pro nás, aby nás očistilo od nejhlubšího hříchu, toho nejhlubšího sobectví a nejhlubšího problému či zápasu, který prožíváme nebo budeme prožívat.
V celé Bibli je Boží postoj k sexu velice jasný. Bůh vyhradil sex pro manželství – a jedině pro manželství. Ne snad proto, aby nám zkazil život, ale proto, že chce chránit naše srdce. Chce pro nás položit bezpečný základ, aby mohla být intimita našeho budoucího manželství založena na bezpečí Boží lásky a moudrosti.
Když svůj život svěříme Ježíši Kristu, bude nám každý den dávat novou lásku a novou moc. Právě tímto způsobem bude naplňována naše touha po intimitě, důvěrném vztahu. Bůh nám dává lásku, která to nevzdá, která se nevytratí s přibývajícími lety a měnící se dobou. Jeho láska může přivést dva lidi k sobě, přičemž on sám bude středem jejich vztahu. Když spolu ti dva chodí a postupně se sbližují nejen po duchovní stránce, ale také po té společenské, myšlenkové a citové, může se jejich vztah vyznačovat upřímností, zájmem o toho druhého a důvěrností. Takový vztah je vzrušující a přináší naplnění! A až se objeví vztah, který nakonec vyvrcholí manželstvím, může sexuální jednota jen obohatit základ, ze kterého vychází.
Co je potřeba k poznání Boží lásky?Ježíše Krista můžete přijmout vírou v modlitbě třeba hned teď. Modlitba je rozhovor s Bohem. Bůh zná vaše srdce a nezáleží mu ani tolik na slovech, jako spíše na postoji vašeho srdce. Pokud chcete, můžete své přání vyjádřit například takto:
„Pane Ježíši, potřebuji tě. Odpusť mi, že jsem si šel svou vlastní cestou. Děkuji ti za to, že jsi za mne zemřel na kříži. Odevzdávám ti svůj život a prosím, abys mě vedl a změnil mě v takového člověka, jakého mě chceš mít. Amen.“
Chtěli byste něco takového Bohu teď říct? Pokud ano, můžete tímto způsobem vyjádřit svou víru a Ježíš vstoupí do vašeho života, jak to slíbil. Bude to znamenat začátek vztahu, který bude díky tomu, že budete Ježíše stále lépe poznávat, čím dál tím důvěrnější. A když bude Bůh středem vašeho života, získá váš život úplně nový rozměr, totiž rozměr duchovní, který bude přispívat k souladu a pocitu naplnění ve všech vašich vztazích.
Co je to láska? To, že známe a prožíváme Boží lásku k nám. Pak můžeme milovat ostatní Boží láskou a výsledkem je skutečná intimita na hlubší úrovni.
(úvaha převzata ze stránek www.everystudent.cz; použito se svolením)
Photo: SMiLE! - Toni Blay (www.foter.com)
|
|
|
